Úvod > Novinky>Blog hoteliéra č.X

Blog hoteliéra č.X

11.2.2018

Dobrý den,
musím se vám k něčemu přiznat. Chtěl jsem napsat blog. Už dávno. A víte proč jsem ho nenapsal? No prostě jsem si nesedl k počítači, neotevřel si textový editor a nezačal jsem psát. Jak prosté. Jenže teď fakt musím. Přihlásili jsme se zase po roce do soutěže Czech Hotel Awards (http://www.hotelawards.cz/hotel?882-friesovy-boudy) . Když jsme se účastnili naposledy, tak jsme za Královéhradecký kraj vyhráli. Proto by bylo fajn vám napsat, že letos zase můžete náš hotel podpořit. Hlasování končí zítra. A tak jsem se rozhodl, že sáhnu do vlastního deníkového zápisu. Nebudu nic upravovat a přepíšu ho. Je to zápis ze dne, kdy jsme přebírali cenu předloni. Jste zvědaví? Já taky. Jdeme na to.
„Dopoledne kancelář, pak do Prahy na předávání cen. Zastavili jsme se v Troji a nakoupili to, o čem jsem v mládí snil – černou šprajdu Hiko a k tomu bundu stejné barvy s krátkými rukávy. Vypadám v tom jako kanoista – konečně! :-) Už se nemůžu dočkat pátku. Večer pak procházka po Václaváku, pak do obleku a Lucka do šatů. Jsme nejlepší v kraji. Divný večer, prchli jsme hned po předání ceny a dali si pár piv jinde.“
Toť vše. A víte co? Nebudu vám to vysvětlovat. I když nevíte, co je to šprajda Hiko, nebo čím já myslím „mládí“. Deníku sluší tajemství.
Jen si z toho večera pamatuju ještě dvě věci. Neumím si zavázat kravatu. Jak se to dělá mi vždycky ukazoval nějaký netrpělivý a trochu nafoukaný playboy, který přede mnou suverénně během tří vteřin vykouzlil několik druhů uzlů, které měly všechny perfektní tvar, velikost i objem. I kdybych pochytil, jak to udělal, uměl bych to jaksi uvázat jemu a ne sobě. Stál totiž vždycky proti mně. Když jsem se ale trápil s tímto problémem (uvazoval jsem kravatu věšáku v předsíni, abych napodobil ten zrcadlový efekt), má žena kamsi odešla s večerními šaty a už se nevrátila. Místo ní z pokoje vyšel nádherný anděl, který mě drapl za ruku a táhl na předávání cen. Úplně bez skrupulí, jako bychom se znali léta. Přitom já tu krásku v životě neviděl. Až po několika pivech jsem si všiml, že má nad horním rtem pihu podobnou té, kterou nosí moje žena. A tak jsem se poprvé odvážil ji oslovit. Měl jsem úspěch, slovo dalo slovo a za deset minut už jsme spolu popíjeli pivo v protější hospodě, daleko od toho pozlátka. 

Foto z akce najdete níže a pochopíte. A když na něj kliknete, můžete i hlasovat. Budeme moc rádi.

 

Krásnou neděli.
Karel Polívka

Zpět

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas.

SouhlasímVíce informací