Úvod > Novinky>Blog hoteliéra VII - Jarní prázdniny začaly

Blog hoteliéra VII - Jarní prázdniny začaly

5.2.2017

Blog hoteliéra č.7. - jarní prázdniny začaly.

„Je potěšení setkat se s lidmi tak dobromyslnými, že ani na nátlak nechtějí za svoji ochotu přijmout žádnou odměnu ani peníze. Soudě podle jejich výrazu v obličeji, uvádí je to do rozpaků. Jejich vzezření prozrazuje zdravou krev, dobrou tělesnou konstrukci, kterou udržují jednoduchou stravou. Jsou ztvrdlí prací, zvyklí a odolní drsnému podnebí. Dožívají se často stáří 90 až 100 roků. Zdá se, že ctnost a blaženost uprchly do nejvyšších hor, kde se bujná neřest tak lehce nenajde.“ Tak takhle charakterizoval obyvatele hor abbé Gruber, který navštívil Krkonoše koncem 18. Století.

No a já přemýšlím o tom, nakolik má můj výraz na recepci známky rozpaků, když se ptám odjíždějících na to, co měli z minibaru. Obávám se, že bych milého abbého zklamal. Začaly nám jarní prázdniny a areál se naplnil do posledního místečka. To že jsou “jarní“ jsme poznali podle toho, že se oteplilo. Jak jinak, jsou jarní. Ale zpátky k abbému. Je krásné jak si lidé život na horách idealizují. Nemám ani v nejmenším v úmyslu tuto idylu vyvracet. Opravdu to je idyla, hlavně když přijedou:

a) Rodiče s dětmi
Milujeme jak děti, tak jejich rodiče. Není nad to, když v nevinných dětských očích vidíme výraz nadšení z toho, že jsou zase na “físofkách“. No, a když se děti koulují venku a rodiče zkoulují v restauraci, naše hoteliérské srdce zaplesá. Ano, v tom výtahu by nemuseli mačkat všechna tlačítka najednou. Strašně to řve. Výtah i děti. A když je pak, řvoucí, doveze do čtvrtého patra, nemusela by to být ta nejlepší “schovka“ na světě. Pak by je totiž teta, nebo strejda Polívkovi nerozháněli. A neviděli by v těch nevinných dětských očích výraz těžce raněné laně.
b) Firmy
Milujeme firemní akce. Lidé se tu opravdu vzdělají i pobaví. Jenže mé ženě se v noci, při spánku, její delší vlasy trochu postaví. Když vstane, má z nich kolem hlavy nádhernou aureolu. Má pyžama zase mají krátké kalhoty a vršek s krátkým rukávem. Při firemních akcích je pravidlem, že jeho účastníci hledají svůj pokoj u nás v bytě. Když tedy tento člověk otevře dveře, přivítá ho rozespalý Einstein (má žena) s fotbalovým rozhodčím v zádech (se mnou). Ten Einstein má navíc na pyžamu obrázek osla (žena tvrdí, že je to kůň, ale já vím své). V tomto modelu lze také mou ženu zastihnout na recepci, jak vypíná požární alarm. Bývá to v těch případech, kdy si „DJ někoho všim, páč to vohulil a přidal dým“. Když se firma hned po příjezdu kompletně převlékne do hotelových županů, je pak těžké určit autora „poblitých záchodů“. Všichni očití svědci totiž vypovídají, že to byl někdo v županu. Pokud ve tři ráno vypadne elektřina, jsem obvykle první, kdo to v okrese Trutnov nahlásí. A když firma po příjezdu domů zjistí, že jim jeden člen chybí, je zbytečné bát se, že se mu něco stalo. Místo dobývání pokoje je dobré podívat se do restaurace. Většinou tam uraženě snídá párky.
c) Jogíni
Milujeme jogínské pobyty. Opravdu je skvělé, jak se tito lidé dokážou oprostit od všedních problémů a soustředit jen na svou duši. Však my jim to číslo jejich pokoje rádi připomeneme. I několikrát. I několikrát do hodiny.
d) Svatby
Milujeme svatby.“ Pokud se pro tento zásadní životní krok rozhodnete, nabízíme vám nejenom výborné jídlo, lahodné pití, hudbu a výzdobu dle vašeho přání, ale také příjemnou atmosféru a nádherné výhledy do kraje dolů pod kopec, na kterém stojí Friesovy boudy!“, píšu na našich webových stránkách. S naprosto klidným výrazem pak slibuju roztřeseným tatínkům a maminkám nevěsty, že opravdu nebude pršet. Že se jim ty nádherné šaty z půjčovny u nás na kopci opravdu nezablátí. Jak by totiž mohly?
A mnoho dalších.

Čtu si tedy dále v Toulkách Krkonošskou minulostí, ze kterých jsem citoval hned na začátku. „Skutečnost však byla podstatně odlišná. Velmi dobře ji vystihl v roce 1898 Durych: „Život horalů v horních oblastech obou Úp nemálo se podobá toku obou těchto horských sester. Kamenité tvrdé řečiště a statisíce balvanů v něm – taková je životní stezka, po níž kráčí krkonošský salašník.“

A to jsem vám ještě nevyprávěl o tom, jak to tu máme s dopravou. Nechám si to na příště.

Něco serióznějšího o nabídce našeho areálu pro skupiny se dozvíte zde:
http://friesovyboudy.cz/aktivity
http://friesovyboudy.cz/svatby
http://friesovyboudy.cz/rodice-s-detmi

Krásnou neděli přeji.
Karel Polívka

Zpět

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas.

SouhlasímVíce informací